Ačkoli jsou očím běžných obyvatel měst skryty, právě tudy proudí a jsou distribuovány všechny nebytné „živiny“, které moderní metropole k fungování potřebují. Kolektorové sítě vytvářejí své vlastní město pod městem. Jedná se o podzemní labyrint chodeb a tunelů, v nichž je uloženo vedení, kabelové rozvody, telekomunikační sítě či kanalizace. Jejich výhoda je zřejmá. Pokud dojde k poruše nebo je třeba provést údržbu, nemusejí se technici pouštět do složitých výkopových prací, uzavírat ulice a znepříjemňovat obyvatelům sídel den. Vše je možné vyřešit v hloubce pod městem, bez narušení komfortu obyvatel tam nahoře.
Více než 21 kilometrů chodeb
Budování kolektorových sítí započalo na starém kontinentě ve druhé polovině 19. století. Ta první byla dokončena po více než 40 letech práce v Londýně roku 1906. To samé se povedlo o několik let později v Curychu či Berlíně. Pod Prahou se začalo hloubit v roce 1969 a v Brně o 5 let později. Dnes je pod nohama obyvatel moravské metropole uloženo 21,5 kilometru kolektorů, což z místní sítě činí druhou největší soustavu v republice. Chodby zde celkově ukrývají více než 49 kilometrů potrubí a přes 190 kilometrů kabelů.
Nejhlubší vede 38 metrů pod povrchem
Kolektory můžeme rozdělit na primární a sekundární. Liší se od sebe zejména hloubkou uložení, využitím i způsobem výstavby. Primární kolektory se nacházejí v přibližně 30metrové hloubce. Nad tím nejhlouběji položeným chodí Brňané v ulici Jugoslávská, kde vede 38 metrů pod zemským povrchem. Na sekundární kolektory by naopak vytrvalý kopáč narazil již po 6 až 8 metrech. Oproti primárním, které jsou určeny k rozvodu sítí na delší vzdálenosti, slouží tyto tunely k distribuci sítí přímo k jednotlivým budovám.
Labyrint se bude dál rozrůstat
Technické sítě Brno dnes vlastní 80 procent kolektorové sítě města a zbylých 20 procent spravujeme pro statutární město Brno. Staráme se o ni bedlivě již více než 21 let. Dohled potřebuje neustálý. Vedle kamer využíváme zejména čidla napojená na řídicí systém. Ta vyhodnocují data o teplotě, přítomnosti plynu, vlhkosti, stavu hladiny vody v jímce či monitorují, zda se tunely netoulá někdo neoprávněný.
Jednou za čas však musejí do hlubinného labyrintu vyrazit i naši technici a stav kolektorů překontrolovat pěkně zblízka. Opravu nejčastěji vyžadují čerpadla, systémy osvětlení nebo vzduchotechnika. Oříškem je rovněž udržet v tunelech optimální vlhkost. Ta v minulosti v některých primárních kolektorech dosahovala až těžko uvěřitelných 99 procent. Dnes s ní však úspěšně bojují moderní odvlhčovací jednotky.
Brněnská „oběhová soustava“ se bude v následujících letech dále rozrůstat. V plánu je například výstavba sekundárního kolektoru pod ulicí Česká a ve výhledu se uvažuje s kolektorem Dvořákova – Za Divadlem či na dalších místech v centru města. Šanci okusit na vlastní kůži působivou atmosféru podzemního labyrintu měla ještě před čtyřmi roky v rámci prohlídek i veřejnost. Kvůli změnám v zákoně o kybernetické bezpečnosti je však již dnes o tuto možnost ochuzena. Alespoň malou ochutnávku nabízejí přiložené fotografie.
